Akát Lužnice

Obvod: 430
Výška: 21

Trnovník akát roste před východními vraty do mlýna u jezu, na pravém břehu řeky Lužnice, na severovýchodním konci obce Lužnice. Můžeme k němu dojít ze vsi po lávce přes jez, nebo po cestě od vodáckého tábořiště. Strom je skoro bez kořenových náběhů, má kuželovitý zužující se kmen, v cca 5 m se dělí na 3 poměrně malé větve tvořící malou korunu. Je to nejmohutnější nám známý akát na Třeboňsku. Trnovník akát není naší původní dřevinou. Pochází z východu Severní Ameriky, odkud ji kolem roku 1640 do Evropy dovezl francouzský botanik Jean Robin.

Poblíž akátu (asi 250 m na severovýchod) se nachází chráněné území Slepičí vršek u Lužnice. Jedná se o písečnou dunu, navátou silnými větry z písečných náplavů řeky Lužnice krátce po poslední době ledové. Písečná duna je obývána pozoruhodným společenstvem pískomilných rostlin a hmyzu.

O oblasti
Lužnický mlýn č. p. 59 není nijak starobylý, pochází teprve z poloviny 19. století. Prvním mlynářem zde byl František Sezemský, syn Jana Sezemského mlynáře na Meteli.

Obec Lužnice se připomíná již v roce 1371. Náležela k lomnickému zboží, patřila tedy v nejstarších dobách rodu pánů z Landštejna. Od roku 1381 vlastnili Lomnici čeští králové. Nejprve Václav IV. a poté Zikmund I. Když Lomnici dobyli husité, obsadili i okolní vsi včetně Lužnice. Českým králům už se lomnické zboží po husitských válkách nevrátilo, ale bylo připojeno k rožmberskému třeboňskému panství. Za vlády Švamberků, během českém stavovském povstání utrpěla Lužnice velké škody, byla z větší části vypálena a popelem lehl i původní lužnický mlýn, který zřejmě stál v místech dnešního železobetonového mostu přes Lužnici. Po krátké epizodě kdy třeboňskému panství vládli Habsburkové, se majiteli v roce 1660 stali Schwarzenberkové. K pamětihodnostem patří kaple z roku 1875, postavená na místě původní dřevěné kaple sv. Jana Nepomuckého. V roce 1890 Lužnici citelně postihla velká, osm týdnů trvající povodeň. Obrovské jezero zaplnilo celý prostor od Lužnice až ke Kleci – vznikl tak na krátkou chvíli Krčínův rybník Potěšil v celé své původní velikosti. Velká voda zatopila domy u řeky a na loukách ve dně bývalého rybníku Potěšil nechala až metr vysoké nánosy písku.

Slepičí vršek
Písečná duna z poslední doby ledové má dnes status Přírodní památky. Vede k ní červená turistická značka. Existence odkryté písečné duny (dříve se jí říkalo Sandberg = Písečný vršek) využil už rybníkář Jakub Krčín z Jelčan, když po jejím kraji vedl břeh velkého rybníka Potěšil. Ten nechal Krčín stavět ještě před Rožmberkem v letech 1577-1579 a pro jeho zásobování vodou nechal z Lužnice zbudovat stoku zvanou Potěšilka. Tehdejší Potěšil zalil i starší rybník Flughaus (Klec) a jeho hráz byla dlouhá téměř 4 kilometry (dnes po ní vede červená turistická značka). V roce 1831 Pro experimentech s novými způsoby hospodaření nechali Schwarzenberkové rybník vysušit a po určitou dobu zde byl hospodářský dvůr s ovčínem. Z rybničního dna se staly louky. Roku 1845 byly rybníky Potěšil a Flughaus spolu s dalšími obnoveny v menší rozloze.