Dub – mláka

Obvod: 677
Výška: 17

Statný dub letní roste v menší (severovýchodní) části obce Mláka zvané U Kostela. Roste nedaleko kostela v plotě zahrady u domu č.p. 22.

Strom působí starobylým dojmem. Nakloněný, kuželovitý, zužující se kmen má obvod 677 cm. Mezi kořenovými náběhy, je malý zazděný otvor. Na kmeni jsou jizvy a je poškozen množstvím zatlučených hřebíků a želez. Člověk nechápe, kdo mohl takový krásný, starý strom zbytečně ničit. Koruna stromu je široká, tvoří ji několik pater mohutných vodorovných větví. Zdá se, že strom už pomalu dožívá. Vrchol a některé kosterní větve jsou suché. Proto bylo v r. 2006 provedeno odborné ošetření toho stromu, které má vést k jeho regeneraci a prodloužení života. Na kmeni jsou dva zelené štítky – Strom chráněný státem a druhý štítek s číslem 37 51. Strom je od roku 1987 vyhlášen jako památný. Stáří stromu je odhadnuto na 300 let.

Ještě před druhou světovou válkou se konaly v Mláce poutě. Směřovala sem procesí lidí až z Rakouska. Některé mše nebyly slouženy v kostele, ale přímo pod rozložitou korunou dubu. Pod dubem bývala studánka, dnes už je ale voda svedena do studny u domu.

O oblasti
Obec Mláka je doložena teprve v roce 1518 a už sám její název odkazuje na bažinatý nehostinný les, který zde byl. Patřila původně k majetku hradu v nedaleké Stráži nad Nežárkou. V roce 1518 prodali zadlužení Vencelíkové z Vrchovišť strážské panství Fraňkům z Liběchova. Od nich v roce 1575 celé panství včetně Mláky zakoupil Jan starší z Lobkovic. O dva roky později už ale strážské panství vlastnil Vilém z Rožmberka, a protože Mláku spolu s Novosedly, Klecí a Kolenci připojil k třeboňskému panství, zůstala v rukou Rožmberků i po prodeji Stráže pánům z Hradce v roce 1596. Od té doby co Mláku získali Rožmberkové, proměnily okolí odvážné projekty velkých rybníků. Až za mlácká humna sahal obrovský rybník Rožmberk, dnešní menší rybník Krásné Pole nepřipomíná zase nic ze své velikosti předtím, než ho pobrala do svého řečiště Nová Řeka. Sídlem baštýře původního rybníku Krásné Pole je dnešní samota Krávovna (bydla zde rodina Krávů).

Mláka má dnes místní část zvanou U Kostela nebo také Podemláka, kde roste památný dub v blízkosti poutního kostela. Právě měla zde ještě v lese roku 1710 budějovická děvečka z Jihlavy vyváznout z velkého nebezpečí při přepadení loupežníky. Modlila se k Panně Marii a buď ji přikryla mlha nebo se skryla v dutém dubu, verze se v mnohém liší. Na důkaz díků zde na dub zavěsila obraz – kopii českobudějovické Panny Marie klasové. Třeboňský kanovník a novosedelský farář Norbert Mojha nechal později zřídit malou prkennou kapličku, a teprve díky darům četných poutníků a podpoře majitele panství Josefa Adama ze Schwarzenberku mohla vzniknout mezi léty 1744 a 1769 současná stavba kostela Zasnoubení Panny Marie podle plánů Vavřince Habla, schwarzenberského zednického mistra.

O tom, jak to bylo s prkennou kapličkou faráře Mojhy, vyprávěla mlácká hospodská třeboňskému archiváři Světeckému v roce 1751 a on nám její vyprávění zanechal ve svých objemných spisech: “Jistá panna zde na cestě do Budějovic, od loupežnejch a chlípnejch lidí byla obklíčená a tehdy slib učinila ke cti a chvále Panny Marie, její obraz na to místo vystaviti, vyvázne-li z nebezpečí. Od těch zlejch lidí zproštěna byla takovým způsobem, že se jim neviditelnou učinila. Jak slíbila, tak učinila a nechala v Mláce obraz vyvěsit, ale bez vědomí místního, novosedelského faráře. A tak se stalo, že když tudy novosedelský farář Norbert Mojha projížděl z Třeboně do Jindřichova Hradce, uviděl vystavený obraz a náležitě se namíchl. Když mu hospodská vyprávěla o zázraku, jen se rozkřikl: „Lecjakás kurva dá vystavit Boží muka bez opovědi při svej vrchnosti, což dovoleno není. A ten obraz se musí dát pryč!“ Pobídl koně a nakvašeně odklusal k Jindřichovu Hradci. Když se pan farář vracel nazpátek do Novosedel, stavil se opět u mlácké hospodské a vyprávěl, co se mu přihodilo. Za Mlákou kůň klopýtl tak, že se Mojha svezl ze sedla. Noha mu ale uvízla ve třmeni a vylekaný kůň ho vláčel několik kroků za sebou. A tehdy si vzpomněl, jak těžce ve zlosti vyřčenými slovy zhřešil. V tom okamžení kůň zůstal klidně stát. Pan farář nařídil nejen obraz na místě ponechat, ale ještě kolem něj postavit na svůj náklad prkennou kapličku jako ochranu.“