Dub – Stříbřec

Obvod: 585

Dub letní roste asi 1 km jihozápadně od Stříbřece na vnější straně hráze Nového Budínského rybníka. Jeho silný kmen s obvodem 585 cm se ve 4 m dělí na 4 velké větve a 1 pahýl. Věk stromu je odhadován na 200 let.

O oblasti
Rybníčky patřily k hospodářství stříbřeckých sedláků a velkostatkářů Hofbauerů a jejich názvy odkazují k rodinné historii. Nedaleko překrásného dubu na Novém Budínském je na hrázi rybníka Vladimír k vidění nejen další mohutný dub letní, ale i další z pomníčků připomínajících Emu Destinnovou, který sem nechal umístit velkostatkář Hofbauer. Má podobný tvar, jako ten u Nové řeky a prostý nápis: “E D 1930.”

Obec Stříbřec, německy Silberlos má své jméno od stříbra. Stříbro se objevuje i v jeho německém pojmenování Silberlos. Jak získal své neobvyklé jméno, je otázka, nad kterou si již v literatuře mnozí lámali hlavu. I když od stříbrné hladiny rybníků svůj název může mít jen těžko, může se jmenovat po platu či dávce odváděné ve stříbře. Poprvé se to zvláštní jméno připomíná roku 1415, kdy zde sídlil Čeněk Divuoček de Střiebrce. Po nějakou dobu ves patřila Rožmberkům, avšak roku 1508 ji spolu s Lutovou a Chlumcem (Chlum uTřeboně) Petr z Rožmberka směnil s Konrádem Krajířem z Krajku za Cep s okolními lesy. Stříbřec se tak stal součástí panství Chlum. Stříbřečtí byli často předmětem jednání mezi třeboňskými a chlumeckými pány. Blízká Nová řeka patřící k panství třeboňskému působila často škody na stříbřeckých polích a jednání o náhrady škod se mnohokrát opakovala. Obec viditelně prospívala a nezbývá než připomenout alespoň nejúspěšnějšího hospodáře velkostatkáře Hofbauera. Jeho obchod s rybami byl vyhlášený až ve Vídni, kam dokázal odprodat téměř celou úrodu ryb z chlumeckého panství.