Duby u Zlaté stoky za Gigantem – severozápadní

Obvod: 599
Výška: 21

Mohutné duby letní rostou na pravém břehu Zlaté stoky asi 2,5 km severně od Třeboně směrem na rybník Rožmberk. Ke zdejším stromům se dostaneme po červené turistické značnce od vlakového nádraží nebo od bývalých jatek (dnes objekt Českého nadačního fondu pro vydru). Cesta vede podél Zlaté stoky kolem Mokrých luk se seníky a dále po břehu Rožmberka a kolem menších rybníčků – dočišťovacích nádrží čistírny odpadních vod (pozor, často nejsou vyznačeny v mapách). Na Rožmberku v této lokalitě bývají vidět různí vodní ptáci i mořští orli a bývá slyšet křik z kolonie racků na malém ostrůvku.

Mezi stokou a nádržemi je více starých stromů, ale nejmohutnější jsou až u břehu páté, poslední nádrže. Z cesty tedy odbočíme mezi čtvrtou a pátou nádrží. Duby už jsou z dálky vidět. Jejich mohutnost ale vynikne až když dojdeme přímo k nim.

Dub letní, druhý z dvojice, roste o 40 m dál po proudu Zlaté stoky a je mohutnější. Jeho silný kmen s kořenovými náběhy, boulemi na jihozápad a jizvami má obvod 599 cm. Kmen je ve 3 metrech nejširší, je tam boule a zduření po dvou velkých větvích a dělení na 3 terminály tvořící korunu. Koruna stromu je vysoká, řídká, kulatá, prořezaná. Všechny velké stromy zde u Zlaté stoky byly nedávno odborně ořezány a ošetřeny.

O oblasti
Krajinu kterou projdeme cestou za těmito duby čas příliš nemění. Zlatá stoka zde odděluje pás mokrých luk výtopy Rožmberka a protíná úzký proužek pevniny mezi Rožmberkem a rybníkem Kaňov, na kraji jehož hráze podtéká železnici a silnici stáčí se jižním až jihozápadním směrem. Mokrá luka se seníky roztroušenými po okolí patří k symbolům Třeboně a právem. Používají se zde od nepaměti. Můžeme předpokládat, že původně podobný terén obklopoval tři čtvrtiny hradeb Třeboně a byly místy tak podmáčený, že v nich zapadaly povozy a dokonce dobytek. V době povodní tyto louky mizely pod vodou docela a z Třeboně se stával vodní hrad. Jedinou cestou přes ně byl tzv. Dlouhý most vedoucí z Hradecké brány daleko od města a dále pak navážená cesta, zpevněná vrstvami větví, tzv. hatěmi. Takové se používaly všude tam, kde hrozilo propadání cesty do podmáčené půdy. Ještě v druhé polovině 20. století byly kolem Třeboně na mokrých lukách k vidění desítky charakteristických seníků. Jejich množství bylo dáno tím, že mokrá luka dostali třeboňští měšťané od Rožmberků náhradou za výtopy nově zakládanými rybníky. Každý měl kousek luk a na něm svůj seník.

A proč ty seníky? Bažinatý terén neumožňoval, aby se pro seno na louky zajelo v létě ihned po usušení. Usušené seno se tedy uložilo v senících a čekalo se na první mrazy, které zpevnily půdu natolik, aby bylo možné pro něj zajet vozem.

Ještě déle než seníky jsou s třeboňskou krajinou spojené duby letní. To, že sem duby patří odnepaměti, dokládají i nálezy dubových kmenů na mokrých lukách, zapadlých do bezedných močálů v 9. století.

Rybník Kaňov získal své jméno po raccích, kterým se na Třeboňsku říkalo káně. Kaňov byl stavěn před rokem 1515, ale tohoto prvního známého roku byla hráz Kaňova povyšována Štěpánkem Netolickým. Roku 1564 upravoval Mikuláš Rutard z Malešova výšku hráze a zřídil kamenné tarasy. O devět let později rybník silně poškodila velká voda a málem došlo k protržení promáčené hráze. Kaňov je napájen Břilickým potokem i ze Zlaté stoky, která rybník obtéká na straně krátké hráze. Patří k těm rybníkům, které leží v odlesněné krajině a jeho výtopa a břehy byly využívány jako pastviny. Za posledních Rožmberků byla u Kaňova bažantnice, v kterých místech se nacházela, ale nevíme. Jakub Krčín z Jelčan pod hladinu Kaňova vystavěl rybník Rožmberk, takže se Kaňov loví s Rožmberkem ve stejný čas.