Jilm drsný – České Velenice

Obvod: 327
Výška: 21

Jilm drsný roste na okraji města, asi 350 m západně od celnice s Rakouskem, v části Česká Cejle v místě zvaném „U Schiertzů“ v zahradě u domu č. p. 371. Má pravidelnou, kulatou korunu a je velmi dobrém zdravotním stavu. Jilmy (v Čechách se vyskytují tři podobné druhy ) rostly dříve často jako součást některých lesů, dnes však je vidíme zřídka. Je to kvůli nemoci grafióze. Způsobuje ji houba, která postupně strom prorůstá. Napadený strom následně od koncových větví usychá.

O oblasti
Původní česká část Gmündu, odstoupená dohodami po 1. světové válce československé straně se zpočátku nazývala Český Cmunt. České Velenice vznikly oficiálně v prosinci 1922 spojením osad České Cejle, Dolních Velenic a Josefska, dříve v podstatě předměstských částí Gmündu. Jméno nově vzniklého města v sobě tedy obsahuje část z názvu České Cejle a část z Dolních Velenic. První zmínka z r. 1387 se týká části zvané Velenice (Wielands), o České Cejli (Böhmzeile) existuje zmínka již r. 1280 jako majetku kláštera ve Světlé (Zwettl). Název Cejle pochází zřejmě z německého Zeile, tedy řada domů při cestě. Josefsko vzniklo z dřevařské osady a připomíná se teprve roku 1780. Rozkvět těchto městských částí nastal po roce 1869 se založením železničních opravárenských dílem – během tří let zde vyrostla železnice z Vídně, a dále se větvila na tři směry, mezi léty 1880-1910 se zdvojnásobil počet domů. Když došlo k rozdělení Gmündu, po vzniku republiky, železniční dílny a nádraží zůstaly na české straně. Roku 1929 měly České Velenice dvoukolejnou železniční síť, úzkokolejnou na Litschau a Heidenreichstein, železniční dílny s 1000 dělníků, cementárnu, cihelnu, brusírnu skla, mechanickou dílnu, výrobu pilníků, sodové vody, nitěných knoflíků, tři špeditérské firmy, Občanskou záložnu a filiálku Hospodářsko-průmyslové banky, směnárnu, Hlavní celní úřad, inspektorát pohraniční stráže, dva poštovní úřady, dvě opatrovny se třemi třídami, dvě obecné školy s 18 třídami, dvě státní měšťanské školy, živnostenskou školu pokračovací a na 50 spolků a organizací odborových, politických a svépomocných. Mnichovská dohoda a okupace pohraničí znamenala, že roku 1938 muselo Velenice opustit všechno obyvatelstvo, které se přistěhovalo v letech 1920-1938. Do železničních dílen byli nabráni němečtí dělníci, kteří byli za šest let, po osvobození republiky, nuceni opět Velenice opustit. Není toho moc, co opouštěli, protože 23. března 1945 došlo k velkému náletu na Velenice, při němž bylo nádraží i dílny a okolní výstavba téměř úplně zničeny. Počátkem 50. let se České Velenice ocitly mezi kilometry ostnatého drátu a zůstaly výspou, posledním městem před „nepřátelskou“ hranicí. Železniční dílny zde ale pokračovaly, byla zde práce a město žilo dál. Otevřením hranic po roce 1989 se stalo významným hraničním přechodem. Těžko se ale bude vracet do dob největšího rozkvětu ve dvacátých letech. Trošku překotný vývoj v jednom století na jedno město. V životě jednoho stromu.