Lípa mezi Chlumem a Lutovou

Obvod: 525
Výška: 28

Lípa malolistá roste solitérně v poli, mezi elektrickým vedením. Je vidět asi 150 m východně od silnice z Lutové do Chlumu u Třeboně, cca 1 km jihovýchodně od Lutové.

Z kmene jsou čerstvě ořezány výmladky a jedna ze spodních větví (rána ze západní strany) Kmen se dělí na několik kosterních větví. Strom má válcovitou korunu, čerstvě vytvarovanou citlivým ořezáním konců větví. Vrcholek severní části v r. 2005 silně prosychá (pravděpodobně po zásahu bleskem). Věk stromu je odhadnut na 150 let. Na kmeni je zelený štítek „Strom chráněný státem“ č. 19 32 a starý zelený štítek s nápisem „Chráněno státním památkovým úřadem v Praze“.

O oblasti
Lípa roste nedaleko rybníka Planina. Okolní pozemky náležely lutovským sedlákům, maličká políčka s množstvím mezí ovšem navždy zmizela s kolektivizací venkova. Lípa původně roste u cesty, která dříve oddělovala pozemky dvou sedláků, dnes stojí uprostřed rozlehlého pole obklíčená eletrickým vedením.

První písemná zmínka o Lutové je již z roku 1349, z téže doby je i farní kostel Všech svatých. Původně gotický kostel byl přestavován roku 1615, věž pochází z roku 1875. Spolu se Stříbrcem a Chlumem, získal Lutovou od Rožmberků roku 1508 původně korutanský rod Krajířů z Krajku. Majitelem tamní tvrze byl v letech 1548 – 1567 rybníkář Mikuláš Ruthard z Malešova, který ve službách Krajiřů z Krajku coby pánů bystřicko-chlumeckého panství, vystavěl celou řadu okolních rybníků. Tvrz v Lutové roku 1567 odprodal Vilémovi z Rožmberka. O deset let později ji však Vilém směnil s Janem st. z Lobkovic, čerstvým majitelem novobystřického panství, za právo užívat přebytečnou vodu z chlumecké rybniční soustavy. Zbytky lutovské tvrze byly odstraněny až v roce 1974. Další majitelé Lutové – Slavatové, financovali nad vsí stojící barokní poutní kostel Narození p. Marie. Od lutovského kostela k němu vedla křížová cesta – zbytky jejích zastavení jsou umístěné na lutovském hřbitově. Velmi oblíbené poutní místo ztratilo však později na významu vystavěním poutního kostela v Chlumu u Třeboně v roce 1745 a za josefínských reforem byl kostel zrušen. Zdivo o sto let později posloužilo k dostavbě věže u kostela Všech svatých.

Chlumecká vrchovina je v porovnání s okolní krajinou starého osídlení a nedaleká Lutová pak, jedním z nejstarších sídel na Třeboňsku. Mírně zvlněná sušší krajina spíše lákala k osídlení více než močálovitý kraj třeboňské pánve. Chlum u Třeboně (tehdy Chlumec) se poprvé zmiňuje v roce 1399, kdy Jindřich z Rožmberka prodal pustý dvůr ve Chlumci třeboňskému špitálu. Roku 1508 vyměnil Petr z Rožmberka Lutovou, Chlum a Stříbřec za ves Cep a okolní lesy, aby lépe sjednotil své majetky na levém břehu Lužnice. Tím se tato část za řekou natrvalo oddělila od rožmberských statků a byla připojena k bystřickému panství rodu Krajířů z Krajku. Právě oni stáli u vzniku chlumecké rybniční soustavy. Dalšími majiteli byli postupně Vchynští z Vchynic, Slavatové a Fünfkirchenové a teprve roku 1693 vzniklo samostatné chlumecké panství vydělením z novobystřického panství. Od poloviny 19. století se majitelé často střídali, ale mezi nejzajímavější držitele určitě patří František Ferdinand d’Este, následník rakouského trůnu, jehož vražda v Sarajevu roku 1914 se stala záminkou k rozpoutání první světové války.