Vršské doubí

Duby zde rostou ve dvou rozvolněných skupinách, v severní je jich sedm, v jižní osm. Většina z těchto stromů je poměrně zdravých a pěkně rostlých – na volném prostranství nejsou ničím omezovány. Dva duby v jižní skupině jsou už mrtvé, jeden je už odumřelý déle a rozpadá se, druhý přišel o poslední velkou živou větev tvořící vrchol a korunu pod náporem sněhu v zimě začátkem roku 2006. Kmeny měří v obvodu od cca 4,6 m až největším těsně necelých šest metrů. Od roku 2001 jsou stromy „Státem chráněny“. Místo je pozůstatkem dříve rozsáhlejších ploch, které sloužily jako pastviny.
Vypravme se na Vršské doubí. Je to pěkné, i když málo známé místo nedaleko od Třeboně. V loukách u břehu Opatovického rybníka, nedaleko bývalého dvora Vrchy, se nalézá skupina dubů letních (Quercus robur). Místu se někdy také říká „U devíti dubů“. Toto místo nalezneme, když ze silnice z Třeboně do Domanína, cca 50 m za parkem u Schwarzenberské hrobky, odbočíme za posledními zahrádkami doleva. Přejdeme louku a asi po 200 m už jsme pod korunami mohutných stromů.

o = 464-598 cm, v = 23-30 m

Roku 1926 bylo Vršské doubí popsáno takto: „Dosud stojí zde 47 statných dubů… Na konci loňského roku bylo doubí toto, mající krajinářský význam pro okolí Třeboně, ohroženo a šest starých dubů bylo tenkráte skáceno.“ (AMBROŽ J. 1926: Staré duby na Třeboňsku. – Krása našeho domova, Praha, 18: 117 – 121.) V současné době zde zbylo statných dubů už jenom 15. Měli bychom si vážit toho pěkného co v krajině zbylo a nedopustit další devastaci.

O oblasti
Vrchy byly hospodářským dvorem, a to již za Viléma z Rožmberka.Vznikly zřejmě v době stavby rybníka Světa. V místech budoucího rybníka bylo totiž třeba zbourat celé předměstí, jehož součástí bylo kromě kostela se špitálem a řadou domů i hospodářský dvůr. Dvůr byl tedy přestěhován na vyvýšené místo nad úrovní rybníka. Ač byl brzy rozšířen a vylepšen (1590), zůstaly budovy dřevěné a nijak honosné. V době českého stavovského povstání stejně jako většina ostatních hospodářských dvorů a mlýnů do základů vyhořel, dobytek byl rozehnán a rozkraden vojáky. Když se situace poněkud uklidnila, dvůr byl obnoven a později se dočkal i zděných budov. Na dvoře Vrchy se choval hovězí dobytek, koně i ovce, a to vše se popásalo v okolí dvora. Právě na pastvinách přežily a narostly do úctyhodných rozměrů duby, které máme dodnes možnost v okolí spatřit. A je jich tu jen zlomek původního počtu. Schwarzenberkové vlastnili Vrchy až do vzniku republiky, ale po tzv. pozemkové reformě přišli o množství pozemků včetně tohoto dvora a okolních pastvin. Duby stály dál a již tehdy byly obyvateli považovány za památné a byly častým předmětem obdivu prvních „turistů“ přijíždějících do Třeboně. Noví majitelé dvora se ale k dubům postavili jinak a r. 1927 je začali pomalu likvidovat. Místní si nenechali toto počínání líbit a na Správu státních rybníků přišlo následující upozornění. „V bezprostřední blízkosti města Třeboně, a sice mezi rybníkem Světem a Opatovickým stává bývalý schwarzenberský dvůr Vrchy. Nynější jeho majitelé kácejí památné duby a jiné stromy ve skupinách a v alejích stojící jak se jim to hodí. Tímto počínáním devastují krajiny kol města Třeboně. Žádáme, by památkový ústav zasáhl zavčas do nezřízeného kácení, těchto vzácných přírodních památek a zabránil dalšímu kácení, aby alespoň něco bylo zachováno příštímu pokolení.“