Zadní dvůr – dvoják pod vodánou, severní z dvojice

Obvod: 682
Výška: 29

Mezi Zadním dvorem a řekou (u níž jsou zde chaty) rostou další duby letní (Quercus robur). Je zde dvojice (původně trojice) dubů. Severnější „Státem chráněný“ dub je dvoukmen, jehož kmeny se dělí nízko nad zemí (je patrná hniloba ve spodní části kmene). Koruna je vysoká, vytáhlá nahoru. Je poměrně vysoký. Kmen má obvod 682 cm a je na něm zelený štítek 11 16. U stromu je mrtvé torzo třetího dubu.

O oblasti
Hospodářský dvůr na břehu Nežárky je doložen už v 16. století, kdy se označoval jako Velhartický (Bernartice). Teprve později se ujalo jméno Zadní dvůr. Hospodářský dvůr patřil k jindřichohradeckému panství, tedy pánům z Hradce, později Slavatům a nakonec rodu Černínů.

K jednotlivým dubům volně rostoucím v lukách v okolí Zadního dvora je třeba poznamenat, že je zde krajina silně poznamenaná regulací řeky Nežárky na počátku 20. století. Mnohé z dubů, která dnes rostou v louce tak vlastně původně rostly na břehu řeky.

Dvůr obhospodařoval okolní půdu tedy pole, louky a pastviny. S lukami u řeky Nežárky je spojena pověst o divoženkách. Divoženky bývaly prý velmi nebezpečné sekáčům, kteří přicházeli na sena k nežáreckým břehům. Navečer k nim divoženky přicházely a braly je do tance. Tančily s nimi tak dlouho, až sekáč v jejich náručí vypustil duši. Sekáči se jich báli, a tak když se večer chystali ke spánku, utvořili kruh tak, že si hlavou lehali na sousedovy nohy, takže jejich nohy byly schované pod těly. Kdysi prý k nim, takto spícím, přišla divoženka. Hleděla na ně, kroutila hlavou a divila se: „Čtyři hlavy, žádné nohy. Pamatuju tady jednou pole, dvakrát les, ale toto jsem neviděla až dodnes.“