Stránka načítá...
Kontakt
Václava Fliegelová, odbor ŽP
Palackého nám. 46/II
379 01 Třeboň
vaclava.fliegelova@mesto-trebon.cz
tel.: 384 342 172
Dub, Seznam stromů

Brannská dubina – největší dub

stromytrebonska
on Říj 04, 2016

Obvod: 723
Výška: 25

Dub letní, opravdový velikán, největší zdejší dub, roste na okraji lesa na jihovýchodním konci dubiny u cesty vedoucí z lesa (kolem silážní jámy) zpět na silnici Třeboň – Branná. Strom má kmen s obvodem 723 cm, na kmeni je turistická značka a stará cedule s nápisem státní bažantnice. Dole má výrazné kořenové náběhy, kmen je zcela dutý s puklinou od cesty (ale už se zavalenými okraji). V 4,5 m se strom dvojí. Je to pátý nejmohutnější dub na Třeboňsku, v současné době není chráněný jako památný strom. Je prvním stromem při vstupu do dubiny od Branné. Branská dubina je největší skupinou dubů na Třeboňsku. Dá se zde chodit hodiny a stále nalézat další pěkné stromy.

Branská dubina (Branské doubí, Branská doubrava) se rozkládá mezi dvorem Oborou a vesnicí Brannou. Je to zajímavé území veliké necelých 1 x 1 km. Střídají se zde menší plochy lesa a luk, zamokřené plochy i špatně prostupné husté lesíky a porosty křovin. V minulých letech tato lokalita sloužila jako bažantnice. Nejlépe se dá Branská dubina projít po zelené turistické značce. Ta odbočuje doprava ze silnice Třeboň – Branná necelých půl kilometru za Oborou, za koňskými pastvinami.

V tomto území je roztroušeno ve skupinách i jednotlivě velké množství (přibližně kolem sta) starých dubů letních (Quercus robur). Přetrvaly zde z dob, kdy území ještě nebylo zarostlé a sloužilo jako pastvina. Asi 50 dubů má obvody kmenů nad 460 cm. Přestože území je hodnotné a působivé především jako celek, je tu několik opravdu velkých dubů, které stojí za samostatný popis.
Branská dubina je nejen dendrologicky, ale i krajinotvorně velmi významné a bohužel zatím nedoceněné území. Taková koncentrace mohutných starých dubů je jinde v republice zřejmě jen v některých oborách v Polabí a na Pohansku na jižní Moravě.

O oblasti
Přestože dnes lokalitu označujeme jako Branské doubí, vztah měla spíš k blízkému dvoru Obora. Hospodaření dvora vtisklo do krajiny nesmazatelnou stopu. Původně si hospodářský dvůr na svých pozemcích zřídil třeboňský augustiniánský klášter, kterému patřila dnes zaniklá ves Opatovice i nedaleký Opatovický mlýn. Také proto se Oboře zpočátku říkalo Mlýnský dvůr. Dubiny vznikly na pastvinách dvora ohraničených na východě Zlatou stokou, na západě břehem Opatovického rybníka (do této rozlohy rozšířen Jakubem Krčínem z Jelčan v roce 1574). Již v polovině 19. století se objevuje označení „Velké doubí“ pro porost dnešní chráněné Branské dubiny a „Malé Doubí“ pro porosty východně od silnice z Obory na Brannou.

Zvlášť krásné a na pohled starobylé stromy budily zájem našich předků jako jistá pozoruhodnost. Hodily se jako objekty k orientaci, k vytyčení hranice a v době romantismu se stávaly ve spojení s nějakou pěknou pověstí vhodným cílem výletů. Romantické duše spatřovaly v krajinách s prastarými stromy (o jejichž skutečném stáří měli velmi mlhavé představy a často se pletli o stovky let) stopy dávno zašlých idylických věků a malíři je vyhledávali pro své nepochybné kouzlo. Branské doubí v blízkosti Opatovického rybníka je bezesporu dobrým námětem. Mysleli si to i Schwarzenberkové a díky jejich „smyslu pro krásno“ mohutné duby zůstaly a bylo je možné obdivovat z pohodlné kočárové cesty, která dubinou kolem Opatovického rybníka vedla. V roce 1940 se Ředitelství státních lesů a statků v Třeboni v rámci průzkumu počtu a stavů stromů, které by bylo možné označit za „památné“ a jako takové je chránit, dotazovalo třeboňského archiváře Hadače, zda se Branské doubí za Schwarzenberků chránilo jako přírodní památka. Dostalo se jim takového výkladu: „Za časů schwarzenberské držby bylo toto území spravováno jako běžná hospodářská půda a jako přírodní rezervace vyděleno nebylo, ale bez ohledu na to, se tento malebný a tak typický dubový les těšil zvláštní osobní ochraně majitele panství, jehož jemnocit pro přírodní památky byl všeobecně znám.“
Prastarému dubovému porostu nakonec neuškodila tolik pastva, jako podsazení nízkým smrčím pro potřeby nedaleké bažantnice v 80. letech 20. století. Smrky vyrostly, vznikl zapojený lesní porost, který zastínil mohutné kmeny stromových velikánů. Vyhlášení přírodní rezervace přišlo bohužel poněkud pozdě.