Obvod: 439
Výška: 20
V Českých Velenicích je velký památný javor klen. Jeho stáří je odhadováno na 200 let. Roste v zeleném pásu u chodníku na třídě Čsl. Legií vedoucí od centra Českých Velenic k hraničnímu přechodu s Rakouskem (cca 400 m od celnice).
Silný kmen bez zřetelných kořenových náběhů se v 2 m dělí na 6 silných kosterních větví.
O oblasti
Původní česká část Gmündu, odstoupená dohodami po 1. světové válce československé straně se zpočátku nazývala Český Cmunt. České Velenice vznikly oficiálně v prosinci 1922 spojením osad České Cejle, Dolních Velenic a Josefska, dříve v podstatě předměstských částí Gmündu. Jméno nově vzniklého města v sobě tedy obsahuje část z názvu České Cejle a část z Dolních Velenic. První zmínka z r. 1387 se týká části zvané Velenice (Wielands), o České Cejli (Böhmzeile) existuje zmínka již r. 1280 jako majetku kláštera ve Světlé (Zwettl). Název Cejle pochází zřejmě z německého Zeile, tedy řada domů při cestě. Josefsko vzniklo z dřevařské osady a připomíná se teprve roku 1780. Rozkvět těchto městských částí nastal po roce 1869 se založením železničních opravárenských dílem – během tří let zde vyrostla železnice z Vídně, a dále se větvila na tři směry, mezi léty 1880-1910 se zdvojnásobil počet domů. Když došlo k rozdělení Gmündu, po vzniku republiky, železniční dílny a nádraží zůstaly na české straně. Roku 1929 měly České Velenice dvoukolejnou železniční síť, úzkokolejnou na Litschau a Heidenreichstein, železniční dílny s 1000 dělníků, cementárnu, cihelnu, brusírnu skla, mechanickou dílnu, výrobu pilníků, sodové vody, nitěných knoflíků, tři špeditérské firmy, Občanskou záložnu a filiálku Hospodářsko-průmyslové banky, směnárnu, Hlavní celní úřad, inspektorát pohraniční stráže, dva poštovní úřady, dvě opatrovny se třemi třídami, dvě obecné školy s 18 třídami, dvě státní měšťanské školy, živnostenskou školu pokračovací a na 50 spolků a organizací odborových, politických a svépomocných. Mnichovská dohoda a okupace pohraničí znamenala, že roku 1938 muselo Velenice opustit všechno obyvatelstvo, které se přistěhovalo v letech 1920-1938. Do železničních dílen byli nabráni němečtí dělníci, kteří byli za šest let, po osvobození republiky, nuceni opět Velenice opustit. Není toho moc, co opouštěli, protože 23. března 1945 došlo k velkému náletu na Velenice, při němž bylo nádraží i dílny a okolní výstavba téměř úplně zničeny. Počátkem 50. let se České Velenice ocitly mezi kilometry ostnatého drátu a zůstaly výspou, posledním městem před „nepřátelskou“ hranicí. Železniční dílny zde ale pokračovaly, byla zde práce a město žilo dál. Otevřením hranic po roce 1989 se stalo významným hraničním přechodem. Těžko se ale bude vracet do dob největšího rozkvětu ve dvacátých letech. Trošku překotný vývoj v jednom století na jedno město. V životě jednoho strou.