Stránka načítá...
Kontakt
Václava Fliegelová, odbor ŽP
Palackého nám. 46/II
379 01 Třeboň
vaclava.fliegelova@mesto-trebon.cz
tel.: 384 342 172
Historické dokumenty o stromech

Archivní dokumenty

stromytrebonska
on Kvě 30, 2019

ŘEDITELSTVÍ STÁTNÍCH LESŮ A STATKŮ V TŘEBONI

Č. 1.774-2I/1926
Datum………………19………. C………………..
od

Z vlastního úřadu
Oddělení: 2-I
Dřívější spisy: 1.353/24
Pozdější spis:

                                                                         

Věc: Udržování přírodních krás
Současně vyřízeno čís …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

po vypravení všem odděl. na vědomí:
Do spisovny došlo……………………………

…..arch. ref………Exh…………Příl…………
Značka……………………………………………
Do výpravny došlo 4./3. 1926.
Napsáno: 4./3. 1926
Srovnáno: 4./3.
Vypraveno 5/3 s 0 přílohami

Věc: Jako na straně první:

Všem správám státních lesů
Všem správám státních rybníků
Všem správám státních statků
Všem správám státních lesů a statků
Všem správám státních pil

Již pod číslem 1353 z roku 1924 vydalo ředitelství výnos, v kterém upozornilo, že podél rybníků, neb blíže nich jsou úzká pásma, neb menší odol. lesní, áleje okrasných stromů v polích a všude jinak, která s objektem hlavním příznána byla hospodářství rybničnímu, neb polnímu.
Pásma tato, hráze rybníků a áleje, neb o samotě stojící stromy zvelebují malebnost celého širokého okolí a ředitelství cítí se povinno tyto krásné památky přírodní nejen zachovati, nýbrž též udržovati a chrániti.
Ředitelství musí jíti především dobrým příkladem celému okolí, neb devastace takových přírodních památek zvláště v našem kraji nabývá takových rozměrů, že vzbuzuje úžas v celém okolí a hledá se pomoc a záchrana na místech nejvyšších.
Ředitelství jest toho názoru, že správám státních statků a rybníků jest dáno dostatečné pole působnosti, kde by jednotlivé správy mohly svojí zdatností najít pramen dobrého výnosu. Hledíli správy však takovým způsobem zvyšovati výnos svého hospodářství, že zbavují celé okolí o jediný a poslední půvab, který naši předkové nám vybudovali a odkázali, pak budiž konstatováno, že jest to cesta nepravá.
Potřebují-li správy státních rybníků a státních statků nářaďové dřevo, neb dříví pro deputátníky, nechť se obrátí o příděl k nejbližší správě státních lesů.
V důsledku toho zakazuji nejpřísněji jakoukoli samovolnou těžbu stromů v takovýchto partiích, správou státních rybníků, neb státních statků smí zamýšlenou těžbu provésti výhradně jen po daném souhlasu nejbližší správy státních lesů.
Státní lesní správa v takovém to případě smí provésti takovou těžbu jen po předchozím schválení inspekčního úředníka.
Vyvětvování okrasných stromů na hrázích rybníků, álejích apod. musí se omeziti pouze na nejnutnější a sice pouze na odstranění oněch větví, jež jsou větrem zlomeny, neb jízdu povozem ruší.
O tom buďtež vyrozuměny všechny podřízené orgány správ, za přesné dodržení činí se přednostové správ osobně zodpovědnými.
Třeboň, dne 4. března 1926
                                            Min. rada:
Ref 2-I-4./III.26.

Ministerstvo školství a národní osvěty výnosem z 29. 8. 1929 č. 106.203/29 žádá o revidování, po případě doplnění přiloženého dotazníku.

„Soupis památných neb význačných stromů, stromořadí a porostů“

Konservátor ministerstva školství a osvěty pro ochranu přírody, Třeboň II. 68 píše v Třeboni 13. února 1946 na ředitelství státních lesů a statků v Třeboni.
„Podepsaný konzervátor pro ochranu přírody v Třeboni dovoluje se na základě nařízení MŠ a O že dně 10. 1. 1946 č. B – 163.322/45-III/1, žádati, aby nadepsané ředitelství

  1. chránilo v mezích své působnosti dochovaný obraz krajiny a její přírodní památky před poškozením nebo zničením, před porušením přirozených jejich životních podmínek a jejich trvání, před znehodnocením, které může nastati porušením jejich ochranného okolí a před znešvařením.
  2. aby hlásilo  podepsanému orgánu ochrany přírody všechny zamýšlené akce veřejné i soukromé, které vyžadují zásahu do obrazu kraje, nebo které znamenají změnu způsobu využití přírodního bohatství.
  3. aby spolupůsobilo při ochraně přírody jako nezbytném a neodkladném zájmu veřejném.

MiZe v Praze píše 23. 11. 1922 ředitelství státních lesů a statků:
„V novější době uplatňují se právem snahy pro ochranu přírodních památek. Jsou to charakteristické lesní oblasti / pralesy /, význačné stromy, oblasti se zvláštní květenou anebo zvířenou, pozoruhodné terenní útvary apod…“ „…V této věci budiž podána podrobná zpráva, takové objekty buďtež Mize označeny, buďtež předloženy jejich popisy, zakresleny do map a tyto předloženy. Budiž udáno, jak se prováděla ochran těchto objektů. Ředitelství se dále vybízejí, aby případně podaly návrhy na nové stanovení takových chráněných oblastí /pralesů/ a přírodních památek vůbec.

za ministra zemědělství Ing. Opletal m. p.

MiŠ a O píše 11. září 1923 Mize
MiŠ a národní Osvěty považuje za svou povinnost projeviti tamnímu ministerstvu upřímný dík za podporu, projevovanou zdejšímu úřadu při ochraně přírodních památek. Aby však bylo postaráno o ochranu památek a zajímavých přírodních objektů na státních pozemcích, doporučuje ministerstvo tamní laskavé úvaze, nebylo-by možno uložiti i péči o přírodní památky státním lesním ředitelstvím a ředitelstvím státních statků vůbec (zajišťování starých stromů, významných skalin, jeskyň, ochranu flóry a fauny atd.),při čemž by jim bylo zdejší ministerstvo všemožně nápomocno a staralo by se o evidenci těchto objektů.

O laskavé sdělení tamního stanoviska se žádá za ministra Wirth v. r.

Všem správám státních lesů, statků a rybníků
Ředitelství vydalo svého času 14. III. 1926 č. j. 1.774/ na všechny správy lesů, statků a rybníků předpis, kterým se zakazuje kácení starých stromů, hlavně oněch, které jsou svérázné pro celý kraj, jako na příklad staré duby na hrázích rybníků, neb staré krásné duby v doubí u rybníka Opatovického. Ředitelství zakazuje kácení podobného druhu bez předchozího svolení. Zároveň budiž dbáno toho, aby různá stromořadí podél stok, cest ( olše a jiné dřeviny)nebyla porušena, aby ráz kraje byl naprosto zachován. Vyžaduje-li to nutnost, nějaký kmen vyjmouti, nesmí se tak státi bez předchozího povolení ředitelství. Ředitelství chce předejíti tomu, aby se stran obecenstva nebylo na to poukazováno, že státní správa nerespektuje estetikum kraje.

V Třeboni, 3. 4. 1935 vládní rada a ředitel

Rok 1924 -1947 ( č. 221) – karton 225 (fond ŘSLS)
221– Přírodní památky- ochrana stromů
29. 8. 1947 – Všem místním národním výborům ( okresní národní výbor v Třeboni)
Věc: Ochrana památkově hodnotných a významných stromů

„…místní národní výbory se upozorňují, aby ve všech případech, kdy se jedná o odstranění památných stromů, ať již z důvodů bezpečnostních nebo jiných, obracely se o dobrozdání vždy na státního konservátora pro ochranu přírody … konservátorem pro zdejší okres je pan PhDr. J. Ambrož, profesor v. v. v Třeboni.“

referent v z. Dr. Tanfermann, v. r.

Ředitelství státních lesů v Třeboni – opisem na vědomí

24. 6. 1947Vyhláška: Na základě usnesení rady ONV v Třeboni ze dne 30. dubna 1947 zakazuji s okamžitou platností podle ustanovení čl. 3, odst. 1 z. č. Sb. 125/27 loupání a osekávání kůry z dubů, poněvadž tím je ohrožen jejich zdravotní stav a loupání může vésti k jejich úplnému zániku, nehledě k tomu, že kraj by přišel o své staleté památky. Nedbání tohoto zákazu bude stíháno trestně podle ustanovení (viz výše) pokutou  od 10 do 5000 Kčs nebo trestem na svobodě od 12 hodin do 14 dnů. Současně připomínám zdejší vyhlášku ze dne 8. 3. 1946, kterou bylo zakázáno kácení ojedinělých stromů a skupin, pokud jde o stromy památné, vyvětvování starých stromů a uřezávání živých větví vůbec.

předseda ONV Josef Kondelík, v. r.

Státní památkový úřad – pro ochranu přírody a krajiny
Maximovič, Ambrož
Ministerstvo školství a osvěty – konzervatoři
8. 3. 1946 – ONV v Třeboni – Vyhláška – Na základě usnesení rady ONV v Třeboni ze dne 13. února 1946 zakazuji podle ustanovení čl. 3. odst. 1. z. č. Sb. 125/27:

  1. Kácení ojedinělých stromů neb jejich skupin, starších 40 let, pokud jde o stromy staré a památné, jakož i o stromy a skupiny stromů, dodávajících krajině esteticky zvýšené hodnoty.
  2. Přílišné vyvětvování stromů a pokud jde o staré stromy, uřezávání živých větví vůbec.
  3. Kácení stromořadí a dřevin, provázejících potoky a řeky. Pokud bude nutno ve vyjímečných případech a zcela ojedinělých případech takové stromy káceti, jest k tomu třeba souhlasu státního památkového úřadu nebo jeho místně příslušného konservátora. Přílišné vyvětvování stromů a pokud jde o staré stromy, uřezávání živých větví vůbec.

Nedbání tohoto zákazu bude stíháno trestně podle ustanovení čl. 3. odst. 1. z. č. Sb. 125/27 pokutou od 10 do 5000 Kčs nebo trestem na svobodě od 12 hodin do 14dnů.

předseda ONV, R. Ruský v. r.

Správa státních statků v Třeboni   dne 14./XI 1929

Č. j. 234   1929

Věc: Třeboň, staleté duby, ochrana.

Předchozí jednací číslo ředitelství:                                                                                            8.276-2-I/1929

Ředitelství státních lesů a statků

v

Třeboni

Ve věci svrchu uvedené správa hlásí, že staleté duby jsou u dvora Obory (Kat., obec Branná, okres. úřad Třeboň, stanice tamtéž) po různu roztroušeny v tak zvaném doubí.

Pokud se týče jich rozměrů a výšky jeví se dle stáří stromů velká různost, jako památný však nemožno žádný z nich označiti.

Rovněž zdravotní stav jejich jest různý, po většině jsou však vyhnilé a duté.

Fotografických snímků není.

Stromy stojí na pozemku zabraném pozemkovou reformou při parcelaci schwarzenberského velkostatku Třeboň.

Staré duby jsou chráněny památkovým úřadem, ovšem že podléhají ponenáhlu přirozenému zániku, jak stářím tak i působením živlů větry a bleskem.

8. 1. 1940 – Dotaz ředitelství státních lesů a statků v Třeboni do Knížecího Schwarzenberského archivu v Třeboni

„Prosíme o laskavé sdělení, zda-li nynější státní les „Branské doubí“, ležící v katastrálním území Branná – východně od Opatovického rybníka, byl za bývalého majitele panství Třeboň, vyloučen z pravidelného lesního hospodářství. V kladném případě prosíme o sdělení, kdy a kterým úředním výměrem se tak stalo.“

26. 1. 1940 – Odpověď p. Hadače schw. archiváře v Třeboni

„V odpovědi na váš dotaz z 10. t. m. výše uvedený vám sdělujeme, že  (der fragliche Eichenwald) Branské doubí v katastru Branná byl v době Schwarzenberské držby pod knížecí rybniční správou veden jako výtopa rybníka a nebyl nikterak formálně chráněn jako přírodní rezervace a také nebyl pod ochranou Památkového úřadu. Přesto se tento, pro obraz krajiny tak charakteristický a malebný dubový les, těšil obzvláštní osobní ochraně pro jemnocit ( Fein Sinn) pana majitele.“ (rozuměj pana knížete – pozn. V.Bartušky)

V Třeboni, 1/X. 1935.

Správa státních lesů v Jindřichově Hradci obdržela od státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu v Čes. Budějovicích přípis ohledně knihovního zajištění ochrany památek v obvodu správy Jindř. Hradec a Jemčiny / správy Kard. Řečice/, tedy na majetku , který byl převzat státem od bývalého majitele Czernína. Opis přípisu, jakož i seznam těchto památek vyznačených věcí se připojuje.

Ředitelství za součinnosti správy zrevidovalo seznam vyznačených památek a podává ministerstvu zemědělství zprávu o tom se žádostí, aby min. zem. zakročilo u památkového úřadu ohledně této záležitosti.

Dále uvádí ředitelství své náměty k jednotlivým bodům seznamu:

Správa státních rybníků Jindřichův Hradec

Katastrální území Hatín:

ad a/ Rybník Holná. Na hrázi rybníka Holná jest několik starých dubů, smrků a borovic 150 – 200 let starých, které nebudou odstraněny, pokud samy neuschnou neb větrem nebudou zlomeny. V tom případě budou z důvodů ochrany hráze rybníka nahraženy novými. Není důvodů, aby byly památkově chráněny.

ad m/ Na hrázi rybníka Hatína jest jeden asi 300 let starý dub. Ostatní duby jsou 30 – 100 leté. Nepovažuje se za nutné ochrany, ježto podobně jako u rybníka Holenského nebude starý dub poražen, pokud sám neodumře, v tom pádu bude nahražen.

Ředitelství konstatuje s podivem, že teprve nyní jsou různé stromy, ba dokonce normální porosty označovány za pamětní, které za doby režimu czernínského nebyly památkovému úřadu hlášeny, ale v době státní správy jest tato otázka již několikráte ventilována. Podotýkáme, že stát nechce lesy ničit, ale pěstovat, nechce různými zásahy rušit estetiku kraje, nýbrž vhodnými skupinami nejen kraje porostů, nýbrž i uvnitř podél cest půvab lesa zvyšovati, o čemž možno se přesvědčiti v každé hospodářské osnově pro jednotlivé správy.

1. 12. 1937 – Ředitel st. lesů a statků v Třeboni, přednosta st. památkového úřadu se ptá:

„Jan Kos, rolník v Hamru u Chlumu, žádá o povolení k vykácení 8 topolů, stojících u koštěnického potoka v obci Hamr u Chlumu na parcele číslo 433/2. Tato parcela náleží do správy tamního ředitelství. Jako důvod uvádí, že topoly poškozují svými kořeny jeho pozemky č. k. 429 a 431/1. Žádá se o laskavé sdělení, jaké stanovisko zaujímá tamní ředitelství k této žádosti. Státní památkový úřad v Praze má ovšem zájem na zachování všeho význačného stromoví a proto by doporučoval, aby žádosti nebylo vyhověno.“

přednosta….

30. 12. 1937 – Správa st. lesů Chlum u Třeboně odpovídá správě státních lesů a statků do Třeboně

„Podepsaná správa státních lesů, po dohodě se správou státních statků a rybníků doporučuje, aby žádost Jana Kosa z Hamru u Chlumu o vykácení zdravých, mohutných topolů bílých byla jednou provždy státním památkovým úřadem zamítnuta co nejdůrazněji. Správa žádá, aby  správa vzala pod zvláštní ochranu tyto význačné stromy a každé poškození kmenů zmíněných topolů by bylo přísně potrestáno, by patřičně o svém rozhodnutí vyrozuměl Obecní úřad v Hamru u Chlumu.

Již koncem roku 1935 snažil se Kos u tehdejšího přednosty místní správy státních statků a rybníků Dr. Ing. Hamerníka, aby topoly ty dal porazit. Tehdy podepsaný, byl požádán o dobrozdání, se tomuto vandalismu co nejrozhodněji opřel nejen z důvodů krasocitných, ale i z důvodu rázovitosti místní oblasti. Zmínění velikáni zdobí tento úsek význačného letoviska chlumeckého…

…Podepsaná správa státních lesů a statků hodlá vyznačiti ku kácení vyhnilé špatné olše vyrostlé ze starých pařezů, které tísní zmíněné topoly právě proto, aby mohutnost chráněných topolů vynikla.“

Přednosta správy státních lesů a lesní rada SPÚ žádost rolníkovu zamítl…

Správa státních lesů v Jindřichově Hradci obdržela od státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu v Čes. Budějovicích přípis ohledně knihovního zajištění ochrany památek v obvodu správy Jindř. Hradec a Jemčiny / správy Kard. Řečice/, tedy na majetku , který byl převzat státem od bývalého majitele Czernína. Opis přípisu, jakož i seznam těchto památek vyznačených věcí se připojuje.

Ředitelství za součinnosti správy zrevidovalo seznam vyznačených památek a podává ministerstvu zemědělství zprávu o tom se žádostí, aby min. zem. zakročilo u památkového úřadu ohledně této záležitosti.

Dále uvádí ředitelství své náměty k jednotlivým bodům seznamu.

Správa stát. lesů Kard. Řečice – Jemčina.

g./ Památné vejmutovky v parku zámku Jemčina.

Dvě staré vejmutovky stojící v parku jsou již velmi špatné, jedna jest na půl suchá, kdežto druhá má vrcholek suchý a pomalu od vrchu dolů usychá. Nedoporučuje se tedy tyto stromy zařaditi mezi památkové, vždyť takových stromů by bylo v parku více a přece nebudou jednotlivě zařazeny, nýbrž celý park bude doplňován v prázdných místech a budou tvořeny skupiny esteticky působící z různých stromů nejen našich, nýbrž i exot. Není tedy důvodu obávati se, že by státní správa rušila bezdůvodně estetický půvab parku, nýbrž naopak tento vhodně doplní.

Státní obvodová úřadovna pro pozemkovou reformu v Českých Budějovicích.

K tamnímu číslu 6638/35 sdělujeme, že jsme předložili seznam význačných památek v oblasti správy Jindř. Hradec a Kard. Řečice s náležitým odůvodněním ministerstvu zemědělství a předložíme týž státní obvodové úřadovně pro pozemkovou reformu, jakmile dojde odpověď od ministerstva zemědělství.

V Třeboni, 1/X. 1935.

Velký dub v lese Senochov na třeboňském panství u hranic se statkem Hamr.

Když jsem vyměřoval v r. 1745 hranice statku Hamr a Val včetně hranic lesa Senochov, viděl jsem nedaleko od hranic onen velký dub, s nímž se dřívější majitelé statku Hamr a Val (s nimiž jsme byli o tento les ve sporu) často chlubili, vodili k němu své hosty jako k nějakému zázraku a pořádali tam pro ně snídaně. K nim patřili zejména baron Gerard a jeho následovník pán z Goltzu. Tento dub se také dodnes nazývá česky „Velkej dub“. Dub je sice tak velký, že mu na celém třeboňském panství není rovna, přece ale není tak velký, jak by se všeobecně předpokládalo. Změřil jsem ho a jeho tloušťka je následující:

tloušťka asi 1 sáh od země (cca 1,78 m) je přibližně 12 pražských loktů (cca 6,10 m), ve výši, kde by se dal strom obejmout, 15 pražských loktů (cca 8,87 m), při zemi 19 pražských loktů (10,44 m), při zemi podél obvodu ze země čnících velkých kořenů 24 pražských loktů (cca 12,20 m).

Zapsáno ve Třeboni 11.2.1752 Petr Světecký

(Vs Třeboň, IA 6Wγ No 23)

Jihočeský obzor, č. 33, 10. srpna 1935

Staleté duby, krása Třeboně. Každý Třeboňák vracející se rok co rok ze vzdálených působišť, aby potěšil se krásami milé Třeboně, bývá bolestně dotčen, když každým rokem nachází kraj ochuzen o některého staletého velikána, podlehnuvšího buď živlům, anebo nepietní ruce lidí, kteří v kraji nevyrostli, nevidí jeho krásu a půvab, vedených jen hmotným prospěchem. Letos naplňuje spravedlivým rozhořčením soustavné poškozování krásných dubů bezohlednými letními hosty, kteří dlátem navrtávají a loupají kůru dubů přímo na světské i opatovické hrázi, hledajíce brouky, kteří pravděpodobně jim mají uhraditi náklad jejich letního pobytu. Při této vandalské, záškodnické práci (dávali dobrý pozor, by nebyli pozorováni!) byli viděni nejen malí hoši, ale i jeden starší pán, jemuž to nijak ke cti neslouží. Končíme apelem na všechny odpovědné činitele, jimž svěřena péče o zachování této ozdoby kraje, by použili své pravomoci k zabránění dalšího řádění těchto hamižných škůdců, kteří městu přinášejí větší škodu než zisk. Nestačí jen duby opravovati přibitými prkénky, jak jsme též viděli, ale chrániti je, by bezohledná ruka jim kůru neodloupala.

8. 2. 1940 – Správě lesů a statků v Třeboni

„Památkový úřad v Praze byl upozorněn, že tamní správa dává káceti staré duby na Hradečkově hrázi u Třeboně. Protože zdejší úřad chrání tyto stromy jako přírodní památky, žádá o laskavé podání zprávy, zakládá-li se tato informace na pravdě a v kladném případě o sdělení z jakého důvodu mají býti duby odstraněny. Sdělte též laskavě o kolik stromů jde.“

9. 3. 1940 – Odpověď ředitelství státních lesů a statků v Třeboni

„Na tamní dotaz číslo 826/40 ze dne 8. února 1940 sdělujeme, že správa lesů a statků v Třeboni vykácela s vědomím ředitelství 13 dubů při Hradečkově hrázi u Třeboně. Nejedná se o duby na hrázi, památkovým úřadem chráněné, nýbrž o duby nacházející se na poli „Pod Kaprovým“. Rozhodli jsme se vykáceti tyto duby proto, že tři z nich byly suché a ostatní zasahovaly hluboko do pole. Jejich vykácením ráz krajiny nikterak neutrpěl a správa získala tím zvětšení a arondování orné půdy.“

„V bezprostřední blízkosti města Třeboně a sice mezi rybníkem Světem a Opatovickým stává bývalý Schwanzemberský dvůr Vrchy. Nynější jeho majitelé kácejí památné duby a jiné stromy ve skupinách a v alejích stojící, jak se jim právě hodí. Tímto počínáním devastují krajiny kol města Třeboně. Žádáme, by památkový úřad zasáhl zavčas do nezřízeného kácení těchto vzácných přírodních památek a zabránil další kácení, aby alespoň něco bylo zachováno příštím pokolení. „

Třeboň, 15. 2. 1927, min. rada podepsán

7. 2. 1928 – Správa státních statků a rybníků v Třeboni hlásí Ředitelství  státních lesů a statků v Třeboni že:

„Dle výnosu MZem. č. j. 58. 687-XV-4/25 jednajícím o dozoru na hospodaření na půdě přidělené hlásí Správa státních rybníků v Třeboni, že majitel zbytkového statku Vrchy kácí a již vykácel velké množství starých krásných dubů ve výtopě rybníka Opatovického a přilehlé cestě polní, čímž dosavadní ráz krajiny byl úplně zničen.“

13. 2. 1928 – Ředitel státních lesů a statků hlásí:

„…Majitelé zbytkového statku Vrchy vykáceli letos opětně značné množství starých mohutných dubů, které tvořili malebnou skupinu v pozadí rybníka Opatovického pod dvorem Vrchy. Z těchto skupin tzv. Vršské doubí zbylo nyní jen několik málo dubů, takže dřívější celkový ráz krajiny jest porušen.“

Všem správám státních lesů, statků a rybníků

Ředitelství vydalo svého času 14. III. 1926 č. j. 1.774/ na všechny správy lesů, statků a rybníků předpis, kterým se zakazuje kácení starých stromů, hlavně oněch, které jsou svérázné pro celý kraj, jako na příklad staré duby na hrázích rybníků, neb staré krásné duby v doubí u rybníka Opatovického. Ředitelství zakazuje kácení podobného druhu bez předchozího svolení. Zároveň budiž dbáno toho, aby různá stromořadí podél stok, cest ( olše a jiné dřeviny)nebyla porušena, aby ráz kraje byl naprosto zachován. Vyžaduje-li to nutnost, nějaký kmen vyjmouti, nesmí se tak státi bez předchozího povolení ředitelství. Ředitelství chce předejíti tomu, aby se stran obecenstva nebylo na to poukazováno, že státní správa nerespektuje estetikum kraje.

V Třeboni, 3. 4. 1935, vládní rada a ředitel

Historie obecně

  • dle Rožmberského urbáře z roku 1379 sestávaly lesy ze sosen, jedlí, dubů, smrků, bříz také olší, topolů a lip.
  • urbář z. r. 1519 uvádí, že dubiny se nacházely u Lužnice, Suchdolu, Branné, Stříbřece, Hrdlořez a Cepu; buky u Suchdola; borovice u Jílovic, Kojákovic a Štěpánovic
  • urbář z r. 1589 Hájemství Branské: „v něm jest lesů sosnových, jedlových, březí i duby…dává stavěcí dříví a šindel“; Hájemství Kramolínské:“ lesu dubového a některé jedle za 2 lány“; les Klobásná:“ březové, dubové a lípy“; Radonické hájemství, ve Vitínském hájemství: „lesů sosnových a smrkových za 6 lánů.“
  • za prvního schwarzenberského majitele třeboňského panství, Jana Adolfa, došlo k rozsáhlejšímu mýcení lesů, vznikaly tak pole a louky, dříví se zpracovávalo na popel, začalo se s odvodňováním Borkovických blat a Mokrých luk u Třeboně
  • Jan Adolf ze Schwarzenberku také nařídil ve velkém pěstování dubů – duby se měly pěstovat v ohradách, po 4-5 letech přesazovat do lesa. „Nemáte se,“ napomíná,“ tím, že stromy teprve v mnoha létech dorůstají, dáti odstrašiti, nýbrž uvážiti, že se pracuje ve všech věcech více pro potomstvo, než pro živoucí.“ Schwarzenberský lesmistr Heske roku 1929 píše: „Roku 1681 dal kníže hráze duby osázet a ony krásné staré duby které dnes na Třeboňsku k nemalé ozdobě slouží, pocházejí z oné doby, jsouce tak živými svědky tohoto archivního zápisu.“
  • 1703 nařídil kníže Schwarzenberk rozdělit lesy na sedm revírů (polesí) –  revíry byly spravovány lesními s lesmistrem jako vrchním dozorem.
  • za císaře Josefa II. byly učiněny první pokusy s topením rašelinou. Úspěch rašeliny znamenal počátky vysušování bažinatých lesů.
  • 1776 začal s vysušováním polesí Cep a sv. Barbora Josef Rosenauer, stavitel Schwarzenberského kanálu na Šumavě.
  • 1792 za knížete Josefa ze Schwarzenberku, se začalo s odvodňováním Hradečku a blat v Zámeckém revíru podle plánů ing. Leštiny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *