Buk lesní (Fagus sylvatica)
European Beech/Rot-Buche
Bukové lesy – bučiny – se rozšířily z Balkánu na naše území v období atlantiku tak úspěšně, že porůstaly asi 40 % dnešního území ČR. Buk je však strom dlouhověký, pomalu rostoucí, a tak horské bučiny na mnoha místech v průběhu 18. a 19. století nahradily smrčiny. Z výšky majestátných kmenů s typicky hladkou světle šedou borkou se čato až točí hlava. Buk není zdaleka tak dlouhověký strom, jak by se mohlo zdát. Může dorůstat až 40 metrů výšky a zřídka více než 5 metrů v obvodu. Největší buk lesní v ČR, památný buk v Boučí, má obvod kmene 690 cm a výšku 27 metrů. Plody buku jsou trojboké nažky, uzavřené po dvou v dřevnaté číšce opatřené měkkými ostny. Bukvice konzumované ve velkém množství jsou mírně jedovaté, což ale po celé staletí nevadilo prasatům, divokým i domácím, pro které jsou bukové lesy na podzim vítaným zpestřením jídelníčku. Bukové dřevo je velmi tvrdé, vhodné i na výrobu ohýbaného nábytku (s bukem v roce 1830 začal pan Thonet), je vhodné na uzení a výrobu dřevěného uhlí. Protože je bez jakýchkoliv pachutí, používá se také na výrobu dřevěného kuchyňského náčiní.