Nová řeka

Rybník Rožmberk je bezesporu vrcholem rybníkářského díla Jakuba Krčína z Jelčan. Když se pouštěl do stavby největšího rybníku, věděl už ze zkušenosti velmi dobře, že nemůže Lužnici jen tak postavit do cesty hráz. Lužnice má velké povodí a silné deště v Novohradských horách znamenají, že do tří dnů teče korytem obrovské množství vody. Aby ochránil stavbu před náhlými záplavami, dal vybudovat v letech 1584-1590 odlehčovací kanál, který by pomohl regulovat vodu přicházející na Rožmberk z Lužnice a 14 km dlouhým kanálem ji svést do Nežárky. Zřejmě už tehdy věděl, že povodně na Lužnici a na Nežárce nepřichází současně, takže vybudoval stoku schopnou odvést cca 1/3 průtoku stoleté povodně –cca 60 m3/sec. Nová řeka Lužnice v prostoru tzv. Rozvodí. Zatímco levý (západní) břeh je zpevněn hrází, pravý břeh slouží k rozlití nadbytečné vody do tzv. novořeckých močálů – ty umožnily obrovskou retenční schopnost Nové řeky. Při vysokém stavu vody zde Nová řeka vytvářela „rybník“, někdy označovaný jako Novořecký, jindy Dlouhohrázský. Hráz byla nutná, aby se vodě zabránilo prorazit si cestu do rybníka Vdovce (jeho původní plochu dnes zaujímají rybníky Vitmanovské soustavy) a dále do Rožmberka. Díky hrázi lze odtok regulovat Splavem a několika výpustěmi. Hráz byla podle zvyklosti osazována duby, aby lépe držela. V listopadu 1585 voda z Nové řeky poprvé vtekla do Nežárky a jak Krčín přiznal v dopise Petru Vokovi z Rožmberka: „mnohé šediny mu přidala“. Novou řeku definitivně dokončil hradecký hejtman a rybníkář Jan Zelendar z Prošovic až po dokončení Rožmberka a odchodu Krčína z rožmberských služeb. Roku 1857 byla Nová řeka prohlášena soukromým majetkem třeboňského panství, a od r. 1866 kdy byl postaven samočinný jehlový jez na mláckém mlýně, po ní bylo také plaveno dříví v režii panství. Novořecký systém je důmyslný, přesto v minulosti několikrát náporům vody povolil. Žádná navážená hráz nevydrží, když hladina vody sahá až k její koruně. Tak se roku 1670 protrhla u jednoty Leština, v létě roku 1730 se za náhlé velké vody z Rakouska voda přelila přes hráz a ta se na dvou místech u jednoty Bernard zbortila, za velké povodně 1890 se hráz protrhla dokonce na čtyřech místech. Poté, co se historie opakovala i v roce 2002, bylo těleso hráze v celé délce zpevněno larzenovou stěnou.